Můj kouzelný životopis, Hermiona Samantha Jullia Grangerová

30. january 2010 at 15:14 | ♥♥Hermionka♥♥ |  Blog
Tento životopis jsem sepsala jako úkol do Harry Potter fan klubu, příjde mi, že to byl vážně dobrý nápad zadat nám sepsání životopisu, jak bysme si představili svůj život v kouzelnickém světě =) takže, pokud by se to někomu z vás chtělo číst, nemám nic proti, když mi k tomu napíšete nějaký ten komentář, jak se vám to líbilo =)
P.S. na konci je rodokmen naší rodiny - je na konci proto, že by vám mohl prozradit celý příběh - číže jsem to potomek, takže se na něj podívejte až si to dočtete =)

Jinak chystám - už skoro mám hotovou druhou kapitolu k povídce, která se moc líbila mé kamarádce ze školy, že mi řekla, že by chtěla pokračování, takže to pokračováíní pak bude věnováno právě jí =)





Můj kouzelný životopis
Hermiona Samantha Jullia Grangerová


Jméno: Hermiona Samantha Jullia Grangerová
Datum narození: 31.12.1894
Místo narození: Britská vesnice Felixstowe
Rodiče: Jessie Grangerová (1879-1921) + Charles DeLaClark
Znamení: Kozoroh
Rodiný stav: Vdova
Manžel: Bryan Duckly
Děti: 2 dcery: Rose a Marry Grangerovy
Zaměstnání:
odbor pro dohled nad čarováním nezlatilých kouzelníků,
učitelka OPČM - Bradavická škola
Odbornost: paměťová kouzla

Rodiná fotografie z mého dětství:
Na fotografii (zleva do prava): Jessie Grangerová ; Hermiona Grangerová; Charles DeLaClark


Narodila jsem se na přelomu roku 1894 nedaleko malé a poklidné Britské vesnice Felixstowe, ve které naše rodina zapustila kořeny už před více než tisíci lety. Tenkrát se zakladatelka našeho rodu - malá nic netušící sedmiletá Lilliana musela přestěhovat s celou rodinou co nejdále od severního města Whitby, odkud utekli, protože chudáka malou Lillianu tehdejší mudlovský soudce obvinil z čarodějnictví a přikázal pro ni postavit na hranici města kůl, kde měla být upálena.

Jak se z předchozích řádků dá nejspíše vyčíst, nějakým zázrakem se podařilo Lillianě vyprostit se z hořícího ohně a společně s rodiči a svými třemi sourozenci utéci do Felixstowe, kde náš čistokrevný rod žije až dodnes. Čas utíkal jako voda v potoce a po nějaké době si i sama Lilliana začala všímat, že se kolem ní dějí podivné věci a problémy, které jakoby si vyhledávaly právě ji. Jednou, když se stala jedna z těch podivných věcí, viděla ji cizí žena, která v ní poznala čarodějku. ,,Já vím, co ji zač" řekla jí ,,...ty jsi čarodějka, a jsi velmi dobrá čarodějka, já se jmenuji Helga" dodala, když viděla její vystrašený výraz. Žena se poté stala její učitelkou, která ji naučila několika kouzelnickým dovednostem - až do jejích jedenáctých narozenin. Několikrát se Lilliana pokusila svým rodičům o svých schopnostech říci, ale nikdy to nedokázala. Nejspíše by ji ani nenapadlo, že není jejich pravou dcerou, kdyby jí na konci velmi dlouhé a bolestivé nemoci, těsně před svou smrtí, v den Lillianiných jedenáctých narozenin, její umírající matka neřekla, že není její dcera, ale že jedné temné noci, když porodila její sestru Marianu, ji někdo položil na práh jejich domu a ona ji tam ráno celou promrzlou našla s lístečkem
JMENUJE SE LILLIANA, POSTAREJTE SE O NI DOBŘE, JEDNOU SI PRO NI PŘÍJDEME.
Krátce nato padesátiletá matka Marika zemřela.
Uběhlo několik týdnů od její smrti a Helga se znovu setkala s Lillianou. Pověděla jí, že kdyby chtěla, mohla by se stát ještě mnohem lepší čarodějkou, než je, že by se mohla kouzla učit ve škole čár a kouzel. Lilliana souhlasila a odešla od své rodiny, ke které už dlouho necítila nic, do školy, kde se vyučila výbornou a velmi mocnou čarodějkou, chodila do jedné ze čtyř kolejí - do Havraspáru. Stále a stále usilovněji ale také hledala svou pravou rodinu, svou matku a otce, které zatím nikdy nepoznala.

Jednou (bylo to v den jejích 17. narozenin) omylem vyslechla rozhovor mezi ředitelkou Havraspárské koleje - Rowenou, když mluvila s Godricem Nebelvírem. Bavili se jako nikdy předtím, co je slyšela, byli mnohem laskavější a dívali se na sebe, jakoby spolu žili už léta v manželství. Rowena se ho ptala, kdy už konečně vyrazí k té mudlovské rodině z Whitby, aby si odvedli svou jedinou dceru Lilianu domů a jak jí to vše vysvětlí. V té chvíli Lillianě došlo, že to ona je dcerou dvou ředitelů. Vyšla ze svého úkrytu, kde vše vyslechla a pověděla Roweně a Godricovi, že to ona je Lilliana z Whitby, že je z mudlovské rodiny, která ji našla na prahu svých dveří a, že ji vyhnali do Felixstowe, protože si mysleli, že je čarodějka. Rowena i Godric samozdřejmě byli těmito správami zaskočeni a byli nuceni použít na Lillianu Veritasérum, které potvrdilo to, že je Lilliana jejich dcera. Od té doby spolu žili Lilliana, Rowena a Gordic pohromadě na Bradavickém hradě, dokud rodiče nezemřeli. Záhadou až doteď stále zůstává, proč se své dcery zřekli, proč ji dali k výchově snad těm nejchudším mudlům na světě a proč si jí její rodiče za celých sedm let, které studovala v Bradavicích ani jednou nevšimli?...Toto už zůstává zatajeno a dějepisné prameny a spisy naší rodiny mlčí.

Dost bylo povídání o kořenech mé rodiny při zakladatelích našeho rodu, raději bych měla říci něco o sobě. Jak už jsem psala, narodila jsem se v roce 1894 nedaleko Felixstowe Jessie Grangerové a Charlesi DeLaClarkovi. Ve Felixstowe jsem strávila prakticky celý život.
Má matka se narodila 17. ledna 1779 také ve Felixstowe. Většinu svého mladého života strávila tím, že cestovala a bojovala proti zlu. Studovala v Bradavické škole a poté nastoupila na místo vedoucí oddělení Bystrozorů na ministerstvu kouzel. Byla to velmi vážená a uznávaná čarodějka, bůh jí žehnej - měla zlaté srdce, nikdy by nikomu neuškodila a neukřivdila, měla všude velké slovo, takže mohla svou laskavost a spravedlivost dobře a stále lépe uplatňovat. Po dvanácti letech ve funkci hlavní bystrozorky se jí splnil velký sen, byla povýšena na místo první náměstkyně Ministra kouzel. Účastnila se všech soudů a disciplinárních řízení nezletilých kouzelníků, pomáhala a vždy spravedlivě soudila a sama se snažila vyhledávat důkazy svědčící o nevině souzeného. Takto to šlo celý její život, v padesáti letech získala cenu zaměstnance století a v sedmdesáti letech se stala Ministyní kouzel.

Vždy jsem ji obdivovala, protože i přesto, že měla tolik starostí s ministerstvem, o které se musela neustále starat, si vždy našla také dostatek času na svou rodinu, která ji potřebovala jako sůl a to nejen díky otci, který přišel o zrak v boji s velmi obávaným upírem Mariklanem, ale také díky mé velmi těžce postižené sestřenici z otcovy strany, která bohužel jako první z naší rodiny neměla kouzelnické schopnosti a o své vlastní rodiče přišla už před lety.

Otec se narodil 4. listopadu 1776 v Paříži, jako dítě studoval v Kruvalu. Stal se z něj uznávaný vědec, bojovník za svobodu a dobro a především životní láska mé matky.
Pracoval společně s mou matkou v oddělení Bystrozorů, kde se snažil být mé matce nápomocen a sám se také vydával bojovat proti zlu. Jednoho dne se mu to bohužel nevyplatilo a při souboji s upírem přišel o zrak.
To ho naprosto zničilo, přestal doufat, že se to napraví, dočasně byl uzavřen v nemocnici Svatého Munga, ze které ho po několika týdnech pokusů o získání zraku zpět, propustili do domácí péče, kde jsem se o něj pokoušela starat já a má matka.

Mé dětství probíhalo velmi zvláštně. Své schopnosti jsem objevila ve dvou letech, když jsem nechtěla za žádnou cenu sníst špenát, který mi nabízela matka, jednoduše jsem ho nechala vybouchnout. Máma z toho byla trochu na větvi, představte si, že nutíte dítě jíst a najednou vám talíř bouchne přímo pod nosem. Ještě doteď mi to příjde jako legrační představa. Léta utíkala jako voda a já jsem nejdříve nastoupila v šesti letech do mudlovské školy, kde jsem se naučila základní věci - číst, psát a počítat jednoduché příklady. Vžy jsem měla mnoho přátel, hlavně díky tomu, že se kolem mě děly neobvyklé věci, které jakoby mé přátele přitahovaly. Každý v té době toužil po dobrodružství, které jsem vžy dokázala zařídit. Být kamarádkou Hermiony Grangerové brali prostě v mudlovské škole jako samozdřejmost. Učitelé mě měli velmi v oblibě a kdyby mě nedejbože některý z nich naštval, mohla jsem ho proměnit třeba v králíka s hodinkami a nikdo by nepodezíral mě.
Léta stále plynula, já stále rostla, učila se jak vycházet s lidmi a pak jsem se ani nenadála a bylo mi už jedenáct. Pamatuji si, že jsem měla velikou oslavu, na které samozdřejmě nesměla chybět má nejlepší kamarádka Bett. Oslava probíhala nádherně, až na malý problém....sfoukla jsem právě poslední svíčku na dortu a otevřeným oknem vletěla do místnosti sova, která narazila přímo do dortu a rozplácla ho. To by nebylo to nejhorší - to by možná Bett, která neměla ani nejmenší tušení, že jsem čarodějka, možná ještě skousla, ale představte si, že ta sova v zobáku držela dopis, který sám od sebe vyletěl do vzduchu a tenkým sladkým hlasem se začal předčítat. Samozdřejmě kamarádka byla v obrovském šoku a od této nepříjemné situace se mnou nemluvila. Toto nechtěné odhalení měla na svědomí ředitelka Bradavické školy, která mi poslala dopis o mém přijetí. Ministerstvo se o tom nikdy nedozvědělo, díky matce, která okamžitě zařídila u své známé vymazovačky pamětí, aby toto malé nedorozumění vymazala Bett z paměti. Bett si poté sice nic nepamatovala, ale stejně si myslím, že jí něco v hlavě říkalo, ať se ode mě drží raději dále. Můj poslední rok v mudlovské škole skončil a mě už jenom čekaly dlouhé prázdniny plné čekání na příchod nového školního roku. Rodiče se mi pokoušeli obstarat co možná nejlepší zábavu a díky jejich snaze čas utíkal stále rychleji a já jsem se dočkala.

Bylo 1. září 1905 a já stála se svými rodiči na nádraží King´s Cross, bylo těsně před jedenáctou a já se s nimi loučila. Poté jsem nastoupila do vlaku a hodiny jsem spolu s ním ujížděla vstříc Bradavicím. Vzpomínám si, že jsem byla šťastná z toho, že jsem mohla bydlet na hradě a učit se na něm magii. Na Vánoce a letní prázdniny jsem vždy jezdila zpátky domů k rodičům, abych mámě alespoň na chvíli pomohla s otcem a sestřenicí. Léta v Bradavicích utekla mnohem rychleji, než by se dalo čekat a já studovala poslední rok, ze kterého zbývalo už jen několik hodin, ve kterých mě čekalo strašně těžké loučení s mým druhým - naprosto dokonalým - domovem. Po těch několika hodinách jsem nasedla do vlaku a s ostatními spolužáky jsem odjela domů. Po pár dnech jsem si začala hledat práci. Díky matce a mým kouzelnickým dovednostem jsem ji samozdřejmě okamžitě našla na ministerstvu, kde jsem se stala členkou odboru pro dohled nad čarováním nezletilých kouzelníků, kde jsem také našla svou životní lásku - Bryana, se kterým jsme se po třech zamilovaných letech vzali a měli spolu dvě nádherné dcery - dvojčata - Rose a Marii. Matka v té době byla již delší dobu v důchodovém věku a plně se doma starala o otce. S Bryanem jsme si našli nedaleko od nich krásný útulný domeček, ve kterém jsme vychovali dcery, ze kterých se staly (jak jinak než) výborné čarodějky. Než se narodily, věděla jsem, že to budou dívky, jelikož tím byla naše rodina proslulá...vždy se rodily velmi chytré a statečné dívky, které se vdaly, ale nechaly si stejné příjmení, na počest naší zakladatelky Lilliany, která žila v rodině mudlů - Grangerových.
Dcery rostly až dorostly věku jedenácti let, mezitím jsem se stala vdovou a byla jsem tak osamělá, že jsem nemohla ztratit ještě dcery na dlouhých sedm let. Rozhodla jsem se proto, že jim chci být stále na blízku a, že se pokusím získat místo učitelky Obrany proti černé magii v Bradavicích. Místo se mi bez jakýchkoliv potíží podařilo získat a tak jsem se po dlouhé době - tentokrát jako učitelka - vrátila do mého druhého domova - do Bradavic. Díky tomu jsem jim byla na blízku a mohla jsem je vidět stále růst - Rose vynikla v Havraspárském famfrpálovém týmu jako chytačka a Marry jako střelkyně. Samozdřejmě famfrpál nebyl jediný jejich společný koníček, ale paměť mi už vynechává, myslím, že většina z vás, co čtete tento životopis ještě neví, co je to, když je vám 116. let...
Inu toto byl můj život, dcery ze školy vyšly, provdaly se za bohaté muže, já zestárla o několik desetiletí, ale stejně nikdy, ani po své smrti nezapomenu,
co je to jmenovat se Hermiona Grangerová.



 

6 people judged this article.

Poll

Líbí se vám moje povídky?

Ano 69.3% (79)
Ne 30.7% (35)

Comments

1 Kayluska06-love sb Kayluska06-love sb | Web | 30. january 2010 at 15:32 | React

Úchvatné! Famózní! Dokonalé!

Tato tři slova naprosto přesně popisují tvůj životopis. Moc se mi to líbilo!!! Tak Godric a Rowena, jo? :D

Vybuchl špenát... :D Akorát mě mrzí, že ti to nevyšlo s Bett. :-(

2 ♥♥♥MAJITELKA BLOGÍSKU♥♥♥ ♥♥♥MAJITELKA BLOGÍSKU♥♥♥ | Email | Web | 30. january 2010 at 15:36 | React

[1]: páni...tak to moc děkuji za pochvalu!!! =D =) , jsem moc ráda, že se to někomu chtělo číst a, že se to líbilo =) ♥
A to s Bett...z toho si nic nedělám, od doby, co jsem odešla z mudlovské školy jsem ji už nikdy neviděla - skoro jsem na ni zapoměla =( .... =)

3 Kayluska06-love sb Kayluska06-love sb | Web | 30. january 2010 at 15:56 | React

Tak to je dobře, že tě to netrápí. ;-) Snad si žila Bett dobře. :-) Za pochvalu nemáš zač, myslím, že si to přečte ještě hodně lidí. :D

4 Hermiona Watson ♥Aff♥ Hermiona Watson ♥Aff♥ | Web | 30. january 2010 at 16:05 | React

to je dobrý  :-) taky mně překvapilo že godric a rowena? :D je to moc hezké se divím že se ti to chtělo psát tak dlouhé ;-)

5 Ga.b. > Your affs <3 Ga.b. > Your affs <3 | Web | 30. january 2010 at 16:18 | React

taky to mám napsat jenže já povídky psát neumím takže to nenapíšu na tohle opravdu nejsem  :-( jinak an diplomek třeba..... Draca Malfoye z HP 6 ;-)

6 BoobLeGumMy BoobLeGumMy | Email | Web | 30. january 2010 at 18:27 | React

pridej se do podpory melounku bez domova neboli PMbD

PMbD dekuje za podporu

7 Ginny twé sbé♥ Ginny twé sbé♥ | Web | 30. january 2010 at 18:30 | React

good :) jinak jak se máš?? :) mám čas,tk jsem se stavila :) a co vízo? pp

8 Rose - tvoje SB Rose - tvoje SB | Web | 30. january 2010 at 19:54 | React

krásný životopis, já ho mám rozepsaný

9 Kláruš ~ your lowe affs Kláruš ~ your lowe affs | Web | 30. january 2010 at 23:50 | React

Krásně napsané :) skvělý životopis!

10 RaDíSeK - ♠Your Affs♠ RaDíSeK - ♠Your Affs♠ | Web | 8. february 2010 at 15:54 | React

kráása,moc :-)

11 ♥♥♥MAJITELKA BLOGÍSKU♥♥♥ ♥♥♥MAJITELKA BLOGÍSKU♥♥♥ | Email | Web | 20. february 2010 at 16:48 | React

[4]: Díky, jsem ráda, že se ti to líbilo, no a taky se divím, že se mi to chtělo tak dlouhé psát... :-D

[8]: Jsem ráda, že se ti líbí =)

[9]: :-) Díky :)

[10]:  :-) Díky moc :o)

12 Verča Verča | Email | 31. october 2010 at 15:56 | React

Ahoj, to sis vymyslela?..nebo je to vážně životopis ,,literární postavy ", který si někde splašila, někde vyčetla, shrnula z knížek a tak .. ? díkec;) Verča :-)

13 honza knotek honza knotek | Email | 15. november 2010 at 17:45 | React

kde jsi to vše zjistila??

14 Kotycova* Kotycova* | 1. december 2010 at 15:38 | React

Tyjo! doknalost sama! je to fakt neuvěřitelný, že si tohle celý napsala! maš muj obdiv! :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama